Svatý Jindřich byl manželem svaté Kunhuty, které je zasvěcen farní kostel v Hostěradicích.

Z dějepisu je znám jako Jindřich II. Narodil se roku 973 jako syn bavorského vévody a vnuk Oty Velikého. Vychováván byl pod dohledem řezenského biskupa sv. Wolfganga. Roku 1002 se stal německým králem a roku 1004 králem italským. Císařem římským se stal roku 1014 po svém bratranci Otovi III., který zemřel v mladém věku. Zvolen byl ostatními feudály velmi jednotně, protože země byla rozdělena a páni věřili, že Jindřich dokáže udržet moc a pořádek.

Přes všechny politické a válečné úspěchy nezpychl a dokázal se vždy poradit s moudrými lidmi své doby. Mezi jeho blízké přátele patřil sv. Odilo, opat kláštera v Cluny. Později Jindřich uvažoval o vstupu do kláštera Saint Vanne ve francouzském Verdunu. Opat kláštera ho však přesvědčil, že jeho poslání je pokračovat v započaté práci.

Se svojí manželkou Kunhutou si vzájemně pomáhali v duchovní dokonalosti a snažili se o zajištění co největšího blahobytu pro svoje poddané. Jako vladař Jindřich cítil odpovědnost za víru svých poddaných, a proto podporoval misijní činnosti a reformní hnutí v církvi. Podporoval zakládání klášterů a nových diecézí, s manželkou založili biskupský kostel v Bambergu, kde jsou oba pohřbeni.

Svatý Jindřich zemřel v 52 letech roku 1024. Za svatého byl prohlášen roku 1146 a jeho památka připadá na 13. červenec.